bezhlavý panenky a sůl

něco (nevimco) si na mě vybírá daň v podobě úžasnýho bolení v krku, divnýho chraptivýho sýpání místo mluvení, rýmy a kašle.
všechno to má za příčinu polykání nějakejch syrupů, kapek, vitamínů a kloktání soli (fuj..) a taky pití hnusnýho tékane čaje, protože jinej doma nemáme. jak jinak. hlavně že už máme jablka.
trčim doma. místo školy. vadí mi to. hlavně proto, že v úterý máme občanku. z tý mám neklas. protože vždycky v úterý prostě nějak chybim. nebo nic nepíšem a nebo máme supla. takže mi zbejvaj referáty.
musim bejt do pondělka uzdravená, protože v pondělí máme domluvenej venek. večerní. protože budou všude tady na kulatym pobíhat čerti a mikulášové a andělové (fandim čertum, nacpou ty malý uřvaný děti do pytlů a adiós) a tak se jdem podívat a pobavit. ale jestli nebudu aspoň schopná mluvit mamka mi to zatrhne. takže celej tenhle tejden budu nespolečenská, škola a domov. ale tak co, v týhle zimě mě stejnak nic nebaví. jenom večerní venky na mikuláše s přecpanou bagetérkou, a tou atmosférou. jestli nebude sněžit bude to na houby ale, nevzdávám to.
už hodinu se snažim dokopat k tomu přihlásit se na icq, a zjistit jestli někdo není náhodou onlajn. ale stejnak asi nikdo nebude.

výhodou rýmokašlobolenívkrku je to, že nemusim cvičit. mam si to nepřeje. žjuhů. sem zmatená ze španělštiny. učí nás španěl (teda je z bolívie ale mluví španělsky) a všechno motá dohromady. neumim, nechápu, mám 3 známky a ještě nemáme uzavřený čtvrtletí.
nenávidim když ředitel, kterej nás má na přírodu (biologii, přírodopis jak chcete) vezme můj projekt do ruky a začne z něj nahlas něco - cokoliv - číst.
vojta má kvůli V. a J. zkaženej život. bonzly na něj to že jim párkrát nadával. neuměj se s tim vyrovnat. vojta bude mít asi 2 z chování - za tuhle prkotinu - a nejspíš se nedostane na školu. nejftipnější je že o něm teďka V. tvrdí že je fajn. protože byl donucen se jí omluvit. a snaží se jí nenadávat a neposrat to ještě víc. a V. tedka děsně věří že jí má najednou fakt strašně rád. baví mě pozorovat naivní lidi.

sestra má panenku. panenku barbie. bez hlavy. a navíc je nahá, teda až na boty a nějaký kraťasy. ta panenka mi - ještě s hlavou - strašně vadila. vadil mi její růžovej úsměv, růžovomodře zmalovaný oči, dlouhý blonďatý vlasy a růžový šaty. ty jsem jednou omylem vyválela v nějakym sestřinym slizu z nějakýho časáku a bylo po nich (aspoň něco) a teď je ta panenka i bez hlavy. mám blbej pocit že se zvedne a pujde mi taky urvat hlavu. pořád mi vadí. vaděj mi všechny barbie. i ty lidský.

pardon, teda jestli někdo dokázal tenhle článek dočíst až sem, vim že jsou to stupidní kecy. ale potřebovala sem to.