long story

 tenhle článek je dlouhej, pod nim je středně dlouhá povídka.. nějak si to asi rozvrhněte, ať se neučtete a neunudíte, jestli si to vůbec někdo přečte !

Tame Impala, The Middle East.. je možný se zamilovat do skupiny po pár tónech? po několika písničkách? ano, je to víc než možný
ztratila sem někde svou nevědomost
urazila se, jenom možná
zničila pár lidí, jenom možná
a učim se ničeho nelitovat u písničky která se ke mě neuvěřitelně hodí
není dobrý bejt nešťastná před vánocema
to je to zvláštní, já sem šťastná
jen se pousmívám nad svou melancholií
ten úsměv není ironickej
takovej ten úsměv matky která se kouká na svý dítě, který se řízlo do prstu a pláče
schovívavej
neumim se vyjádřit
zážitky z posledních dnů jsou divně nevýrazný
jakoby by byli někde daleko daleko schované v mlze
chtěla bych ledovej sníh, tak ledovej že bych se ho dotýkala a třásla se zimou
a potom, až bych přišla k teplu, by mi ruce žhnuly horkostí a rudly
všechno je nádherné
moc se mi líbí mlhy ve kterých hladce kloužu po zemi navlhlé dešťovými kapkami a jsem dokonale čistá (ne že bych jinak byla špinavá)
soprány soprány soprány
okoralý je uctihodné slovo, netuším proč, ale vím že je to tak
cítím že uvnitř mě je několik velkých kruhů, jsou zčeřené
jsou z vody a někdo do nich hází velké a těžké kameny
ale s tím si nedělám hlavu
silná voda je obrousí a až budou hladké a malé, bude mi ještě líp
vypila sem skleničku kofoly a těšim se na vánoce! sem ftipálek co neumí balit dárky, zdravím.
taky sem sobec co se o cukroví dělit nehodlá.
budu brát dokud dáváte, milá třído. i když třeba nedobrovolně.
smiřte se s tim, jídlo je záchrana, občas.

 "to je v pohodě, súzí, nebreč, na, dej si kafe, bude ti líp."
utřela si slzy, vzala si hrnek a napila se. pila dlouho a dlouho. rafaelovi to přišlo jako věčnost, ale nic neřekl. nakonec postavila prádzný hrnek na stůl
a usmála se.
"jdu si lehnout" řekla náhle a úsměv jí ze rtů zmizel stejně rychle, jako se tam objevil. "vždyť si teď vstala, vypila si kafe.. notak zůstaň tady semnou"
zaprosil rafael a dál si pohrál s cigaretou. "nechci abys mě viděl brečet" súzí si utřela tváře černé od řasenky, vzala mu cigaretu z rukou, sedla si do okna,
vytáhla zapalovač a začla kouřit. rafael se rozzuřil "říkala si že přestaneš kouřit!" a smetl papíry ze stolu na zem. "to bylo dávno" ušklíbla se a vyfoukla kouř.
"ne, bylo to před dvěma dny" šeptl rafael, zvedl se a rychle vyběhl schody. "čas hrozně rychle utíká, rafaeli" povzdechla si súzí. rafaelovi se v očích zaleskly
slzy, rozeběhl se ke dveřím do ložnice a rychle za sebou zabouchl. súzí slyšela jenom dupot jeho kroků a třísknutí dveřmi. "asi se zblázním" šeptla a znovu
vyfoukla kouř.
rafael otevřel dokořán okna a svalil se na postel, během několika minut usnul. súzí dál seděla v okně, kouřila jednu cigaretu za druhou a vychutnávala si ticho.
podívala se na hodiny, byli 4 ráno. pomyslela si, že by si měla jít lehnout, ale nahoru za rafaelem se jí nechtělo. seskočila z okna a lehla si na koberec.
byla jí zima, ale jí to nevadilo. usnula rychle a nic se jí nezdálo, nebo si to nepamatovala. když se rafael v 13:18 vzbudil, našel dole v kuchyni na koberci spící
súzí. vypadala že spí tvrdě, tak jí nechtěl budit. uvařil kávu, sedl si ke stolu a civěl před sebe. po půl hodině se súzí probudila. "rafe.. rafaeli?" špitla ospale a
zívla. "posaď se a vypí si kávu, brzy bude studená." ostře odpověděl rafael. súzí si sedla, vypila kávu a vyběhla po schodech nahoru. když scházela dolů byla
už oblečená i znovu nalíčená. "kam jdeš?" napřímil se rafael. "ven, projít se, pročistit si hlavu.. už tu nevydržím. vrátím se tak za 2, 3 hodiny, ahoj" řekla a
zabouchla za sebou dveře. rafael se dlouho díval na dveře a přemýšlel. potom si udělal ještě jednu kávu a nakonec usnul na sedačce. vzbudil se o 4 hodiny
později. súzí ještě nebyla doma.