kdo je jakoby zerioleta

nemám ráda když je mi zima, ale ta vůně mrazivě ledovýho vzduchu, vůně sněhu, vánoc.. teplýho čaje a tak. prostě zima je děsně atmosferický období. červeno bílý. a to je dohromady fakt silný kafe. tedka momentálně to nepíšu pro vás, pro nikoho, píšu to pro sebe. asi tady chci mít něco.. jako malý zázemí. a možná sem časem uplně přelezu z blogu cézet. prostoupila mě zimní atmoška, a všechny blbý nálady se odehrávaj jakoby mimo mě. jsem tedka hepy, a nechci aby mi to někdo kazil, i když už zkazil, ale to je mimo mě. ať žijou divný kurdnatý vlasy!

Ne každej den, se někdo fotí skrčenej pod stolem.

taky miluju stróbry džus, čaj a ananasovej kompot. jídlo příjmám nejradši od babičky, sem totiž strašně vybíravá. většinou prostě splácám hodně malejch věcí dohromady a je mi fajn. fotim, i když uplně stupidně a trapně, a to samí s kreslenim. mám chodit do ateliéru ale protože sem nedala včas přihlášku, nechodim. a tuhle blogspoťárnu sem založila proto, že potřebuju mít všechno nějak pohromadě.. takový jakoby poznámky. mám blog     ale i tak potřebuju tohle. dělám často až moc věcí najednou a pak mi nic nevychází. radostně plánuju ale skoro nikdy mi plány nevyjdou, a sem prostě taková.. taková divná. 

a tohle naprosto nepopsatelně miluju.